Pešicová Jaroslava

Byla českou malířkou, grafičkou a ilustrátorkou.

Absolvovala Vyšší školu uměleckého průmyslu v Praze (dnes Výtvarná škola Václava Hollara), kde v letech 1950–1954 studovala obor ilustrace u profesora Karla Millera. Poté pokračovala na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1960 absolvovala obor monumentální malba pod vedením profesora Vladimíra Sychry.

Jaroslava Pešicová spolupracovala od roku 1960 se sochařem Františkem Štorkem, se kterým se později stala manželkou. Oba byli členy umělecké skupiny Etapa, která sdružovala mladé české umělce v 60. letech 20. století. Začátkem 70. let se začala věnovat figurativní tvorbě a také grafice. Spolupracovala s ateliérem tapisérií Marie Teinitzerové na vzniku tkaných reprodukcí k jejím obrazům.

V jejích dílech lze identifikovat vlivy kubismu a postmoderny. První díla zachycovala okolí Hořelic, kde strávila dětství, a používala kubistický přístup k zobrazování. Později se věnovala i krajinomalbě a abstraktním kompozicím. Postupně se začala více zaměřovat na figurální kompozice, které byly typické pro celou její kariéru.

Jaroslava Pešicová získala několik ocenění, včetně ceny nakladatelství Odeon na I. pražském salonu v roce 1967. V roce 2003 obdržela Evropskou cenu za uměleckou a kulturní činnost od Evropské unie umění. Její díla byla vystavena na více než šedesáti samostatných výstavách v Česku a v zahraničí, přičemž nejčastěji vystavovala v Belgii.