Lomová Ivana

Studovala na gymnáziu Jana Keplera a poté na fakultě architektury ČVUT v Praze v letech 1978–1983. V 80. letech začínala jako kreslířka a ilustrátorka. Ilustrovala přes 25 knih, převážně pro děti a mládež, spolupracovala s nakladatelstvím Albatros a přispívala ilustracemi do novin a časopisů. Věnovala se též komiksu (Anča a Pepík na stopě či Biblické příběhy pro časopis Mateřídouška) a kreslenému filmu Večírek z roku 1990. Posléze se věnovala též litografii. Od devadesátých let 20. století se postupně těžiště její práce přesouvá k volné tvorbě. Maluje obrazy, převážně technikou olejomalby. Většinou tvoří v tematických cyklech. Charakteristické pro její ranou kreslířskou a grafickou tvorbu je ironie a znaky české grotesky, s jejíž pomocí s nadsázkou komentuje stav české společnosti a její vliv na duši jedince. Důležitá jsou pro autorku témata týkající se společenských a rodinných rituálů, vztahů mezi blízkými lidmi, zvláště mezi mužem a ženou. Kolem roku 2000 začíná pracovat s fotografií a její umělecká tvorba se přiklání k objektivnějšímu zpracování skutečnosti bez otisku pocitů samotné výtvarnice, ať vášně či ironie. Obrazy Ivany Lomové, ač přepisy reality zachycené ve fotografii, jsou ve výsledku interpretací viděného. Autorka transponuje, vynechává, vybírá, přidává, spoléhá se též na svou fantazii, prožitky, emoce. Vytváří tak obrazy, jež se noří hlouběji než fotografie. Na první pohled obyčejné scenérie, na pohled druhý silný prožitek a úvaha o zobrazovaném. Nic není jen povrch – slupka. Vždy lze jít za… do neznáma. Život jako tajemství – jako neprobádané místo. To je právě na tvorbě Ivany Lomové to vzrušující.